Historie

Podle vsi Vršovic se psal již v roce 1288 Slavibor z Vršovic. Další zmínka o existenci obce pochází z roku 1377, kdy při dělení Opavska mezi syny vévody Mikuláše II. připadly Vršovice k dílu opavskému knížat Václava a Přemka. Už tehdy byla jedna část vsi v držení opavské johanitské komendy a s výjimkou druhé části, která byla přechodně do 16. století součástí raduňského panství, zůstala jako tzv. "komendorská strana" v majetku řádu maltézských rytířů až do novověku. Před zrušením patrimoniálního zřízení v roce 1848 vykonával správu obce v zastoupení vrchnosti fojt. Od roku 1850, kdy se Vršovice staly samostatnou obcí, tvořily součást soudního i politického okresu Opava. Po zavedení obecní samosprávy řídil obec obecní výbor, který ze svého středu zvolil představenstvo v čele se starostou. Po vzniku ČSR vykonávalo správu obce obecní zastupitelstvo, které volilo ze svého středu obecní radu, v jejímž čele stál starosta obce. V letech okupace 1938 - 1945 převzal správu jmenovaný starosta s komisařskou pravomocí a jeho poradní sbor. Po osvobození obce převzal její správu nově utvořený národní výbor. V roce 1976 připadla obec pod správu Místního národního výboru v Raduni. Od roku 1990 má obec opět své sedmičlenné zastupitelstvo v jehož čele stojí starosta obce.

Vršovice byly středně velkou, téměř čistě českou obcí. V roce 1869 zde bylo 51 domů s 502 obyvateli, v roce 1900 zde bylo 62 domů, z 583 obyvatel obce se hlásilo 564 osob k národnosti české, 8 k národnosti německé. Podle sčítání lidu v roce 1921 se z 638 obyvatel hlásilo 637 osob k národnosti české, pouze 1 osoba k národnosti německé. Po 2. světové válce dochází k preferování sousední obce Raduň a část mladé generace si staví nové domy právě v Raduni. V 70. letech minulého století sílí snaha o sloučení obou obcí, což však obyvatelé Vršovic odmítají. Přesto v roce1976, ve snaze zřídit střediskovou obec Raduň, vzniká společný Místní národní výbor v Raduni pro obě obce.

Vršovice byly zemědělskou obcí s převahou lesů v katastru. Roku 1900 činila celková výměra hospodářské půdy 837 ha, z toho lesy tvořily 536 ha, pole 264 ha, louky 20 ha, pastviny 10 ha, zahrady 7 ha, bylo zde 42 koní, 277 kusů skotu a 66 kusů prasat, existoval zde mlýn. Lesní revír tvořil součást velkostatku řádu maltézských rytířů Opava a část lesů vlastnili místní sedláci a chalupníci. Tradiční způsob obživy, tj. zemědělství, byl po kolektivizaci v 50. letech minulého století postupně nahrazen prací místních obyvatel v průmyslových podnicích hlavně v Opavě, ale i v Hradci nad Moravicí, či v těžkém průmyslu na Ostravsku.

V minulosti existovala v obci škola, vzhledem k poloze obce navštěvovaly vršovickou školu i děti z Raduně a Chvalíkovic. V roce 1824 byly Chvalíkovice z Vršovic vyškoleny. Později školní budova konstrukčně neodpovídala daným požadavkům a byl v ní proto zřízen hostinec. V roce 1861 byla postavena škola v Raduni, kterou dále navštěvovaly i děti z Vršovic.

Obec byla přifařena nejprve do Komárova a po vzniku samostatného farního úřadu v Raduni roku 1859 zde. V roce 1880 byl založen společný raduňsko-vršovický hasičský sbor, v roce 1904 pak samostatný sbor pro Vršovice. Vedle hasičského spolku v obci vyvíjela činnost Omladina, DTJ a hospodářský spolek

V roce 1932 byla obec elektrifikována, v roce 1978 byl vybudován vodovod, v roce 1999 plynovod. V roce 2002 byla postavena dvě malá dětská hřiště.

V meziválečném období zde měly z politických stran největší význam Československá sociálně demokratická strana dělnická a Československá strana lidová.

To všecko vodnés čas…

Jak kdysi zpíval Waldemar Matuška v jedné svého času populární písni. Připomeňme si pár staveb, které kdysi byly součástí naší obce, plnily určitou funkci v životě našich předků a dávno zmizely z povrchu zemského. Zkonfrontujme místo se situací dnes a přemýšlejme nad tím, jak velkou ztrátou je zmizení některých, možno říci dominant, či typických vesnických staveb naší vesnice, zamysleme se nad tím, jak se mění vkus a architektonické cítění v běhu věků i jak se vyvíjí vlivem pokroku potřeby lidí a možnosti jejich uspokojení.

Hlavní a asi největší dominantou naší obce v minulosti byl větrný mlýn, který stál na kopci nad vesnicí.

V kronice obce Vršovice z roku 1956 se píše:
V roce asi 1900 byl nad Vršovicemi větrný mlýn, Větřák. Tento dvakrát vyhořel, zbytek zdiva byl zničen dělostřelbou v roce 1945. Nájemce byl Richard Böhm. Adéla Mainušová píše ve svých vzpomínkách:"Jednou si jeden chlapec uvázal u křídla mlýna kozu, strýc větřák náhodou spustil a koza se vznášela do vzduchu." Ohně, které tento mlýn zničily byly založeny.

Historické pohlednice

Historické pohlednice ukazují stavby, které dnes už neexistují nebo vypadají jinak. Obchod Antonína Rychlého, který po něm převzal jeho syn Arnošt, přestal sloužit občanům v roce 1953. Dnes má budova jiný tvar střechy, ale pořád slouží jako obytná potomkům někdejšího obchodníka. To po tzv. "Cisterně",která se nacházela v prostoru před dnešním řeznictvím "U kaštanu", dnes už není ani památka a mladá generace ani neví, že tu něco takového bylo. Dřevěným potrubím byla do této nádrže přivedena voda ze "Sadlíka" a studně u něj. Z této nádrže byly zásobovány vodou selské usedlosti na dolním konci vesnice. Jelikož s vodou byl v minulosti v naší vesnici problém a v období letního sucha bylo nutno vozit vodu pro potřeby domácností a hlavně k napojení dobytka z polních studní, uvažovali představitelé obce o výstavbě veřejného vodovodu už po 1. světové válce. Toto důležité dílo bylo po mnoha odkladech realizováno až v 70. letech minulého století. V prostoru naproti kaple na břehu před Gřeškovým statkem stála kdysi zvonice. Dle kroniky používalo se zvonku ke zvonění Anděl Páně, úmrtích a pohřbech a k poplašnému signálu. Na druhé historické pohlednici je nová kaple a hasičské skladiště. Dnes v budově hasičského skladiště po několikerých přestavbách v minulosti sídlí obecní úřad a hasičská zbrojnice.

Mimo vesnici nad Koralskou u cesty vedoucí od hlavní silnice k Hynarovému rybníku stála před 2. světovou válkou tzv. Prachárna. Byl to vlastně muniční sklad opavské posádky, kde měli opavští dělostřelci uskladněnou munici. Sklad byl hlídán strážní službou. Během války byl částečně poškozen. Dle vyprávění pamětníků dílo zkázy po válce dokonali občané hlavně z vedlejších Chvalíkovic, kteří budovu rozebrali a materiál použili na opravu svých domů. Dnes z budovy zbyly jen základy a zbytky betonové podlahy. Vše zarůstá buřinou a neznalému situace ani nenapadne, že křoviny zakrývají pozůstatky poměrně velké budovy.

Na historickém snímku vláčí vršovský sedlák pan Arnošt Hýnar své pole. Vzadu v pozadí je budova muničního skladu tzv. Prachárna.

V sedmdesátých letech minulého století stála na kopci Brdlice nepříliš vzhledná dřevěná rozhledna. Byl to vlastně triangulační bod postavený vojáky naší armády pro její potřeby. Takovéto stavby byly v té době vidět na mnoha místech v okolní krajině. Byla to vlastně už druhá stavba tohoto druhu a tvaru na tomto místě. Tak jako ta první, která tu stála v padesátých letech, byla i tato po několika letech vyvrácena nápory větru, když v zemi zapuštěné kůly uhnily. Na kopci jsou dodnes patrna místa, kde byly zakopány rohové sloupy stavby.