Rok 1993

Úvod

Rok 1993 se zapsal do historie našeho státu jako přelomový. 1.1.1993 se Československá federativní republika rozpadla na dva samostatné státní útvary – Českou republiku a Slovenskou republiku s presidenty Václavem Havlem a Michalem Kováčem. Reakce na tuto zásadní změnu mezi občany byly velmi různorodé, od naprostého souhlasu, přes lhostejnost až k naprostému nesouhlasu. Bylo to chápáno jako do určité míry mocenský akt vedoucích představitelů politické reprezentace silných politických stran. Nepřísluší nám na tomto místě dělat rozbor příčin, spíše tedy jenom dopad na místní poměry. Velmi neobvyklý pro všechny byl samotný přechod státní hranice, který sice byl bezproblémový, ale zážitek samotného překročení nové státní hranice byl emotivně velmi silný, to potvrzovali lidé z obou stran. Na samotný chod výkonu státní správy a samosprávy a na hospodářskou činnost podnikatelů v obci nemělo rozdělení prakticky žádný citelný dopad.

Osnova zápisu

• Činnost Obecního zastupitelstva a Obecního úřadu
• Školka, škola
• Hospodářská a stavební činnost
• Politické strany a spolky
• Občané, statistiky
• Příroda a životní prostředí
• Různé

Činnost obecního zastupitelstva a Obecního úřadu

26.2.1993 – zasedání OZ

Zpráva o činnosti OÚ od poloviny roku 1992
Seznámení s možnostmi příspěvků pro zdravotně postižené občany (cukrovka, berle, bezmocnost ... )
Úvahy o elektrickém vytápění RD. (Státní propagační akce na přímotopy)
Dosud nevyřešeno předání rozhlasové ústředny z Raduně. (Ústředna byla předána do Raduně v roce 1976, od kdy byly do roku 1990 obce spravovány společně.)

16.3.1993 – Jednání ve věci příspěvků na hospodaření ZŠ v Raduni.

Přítomni: za Okresní úřad - p. Plačková, ZŠ – ředitel PaedDr. Leoš Tesárek, Raduň – starosta ing. Karel Rychlý, zástupce starosty a uvolněný vedoucí OÚ ing. Jan Sládeček, Vršovice – starosta ing. Robert Moša, Chvalíkovice – starostka paní Vlasta Valentová.
Projednány všeobecné podmínky provozu školy a možnosti financování.
Dohodnuto:
Zřízení školní rady, členy určí obce a město Opava.
Podíly obcí na provoz školy podle poměru počtu žáků jednotlivých obcí. Podmínky rozúčtování případných příspěvků sponzorů.

11.5.1993 - Schůzka obcí – volba zástupce do okr. shromáždění.

Přítomni: Vršovice – zástupce starosty Jaroslav Gřešek, Raduň – Ing. Jan Sládeček, Pustá Polom – starosta Jaroslav Krajzl, Těškovice - ing. Leopold Sedlák, Hlubočec – starosta Eduard Nedvídek.
V roce 1991 zvolený Ing. Jaromír Krčmář z Hlubočce se z časových důvodů vzdal funkce zástupce v okresním shromáždění a místo něj byl navržen a zvolen zástupce starosty v Pusté Polomi ing. Zdeněk Vaněk.

24.6.1993 – Zasedání ZO

Zajistit opravu bělorusa (zemní stroj) a nového traktoristu na obecní traktor.
Údržba veřejného osvětlení a komunikací, najít firmu pro opravu kanalizace ve spodní části obce. Vyřešit majetkové náležitosti obecních lesů.

26.7.1993 – Zasedání ZO

Oprava kanalizace ve spodní části obce byla zadána firmě „Krohe a syn“.
Problémy s uličkou kolem paní Moravcové budou projednány za účasti policie.
Určení poplatku za zapůjčení stolů a židlí z Kulturního domu (pro rodinné oslavy a podobně).

6.11.1993 – Zasedání ZO

Změna nájemce pohostinství. Ze 7 žadatelů byla vybrána paní Kupková z Chvalíkovic, roční nájem stanoven na 30.000,- Kč.
Provozní problémy ...
Rozdělení finančních příspěvků sociálně slabým občanům.
Výsledek finanční kontroly z 30.6.1993

Přestupková agenda:

Dva přestupky proti §49 1/c, (přestupky proti občanskému soužití) projednání bez uložení opatření.
Přestupky projednává přestupková komise, agenda není předmětem jednání Obecního zastupitelstva, jedná se o výkon státní správy.
Přestupkovou komisi zpravidla tvořil starosta a některý další zastupitel, postupně obce přibíraly na tuto agendu kvalifikované externisty z řad právníků, případně z řad pracovníků okresního, případně městského úřadu, kteří v této agendě pracovali.

Poznámka na závěr

Obce Vršovice a Raduň nemají stále dořešen problém převodu majetku. V listopadu došlo ke společnému jednání na neutrální půdě OkÚ. Ze strany Raduně byl sice vysloven souhlas s převodem majetku, ale protože obec měla problémy s převodem vlastního majetku ze státu na obec, trvali zastupitelé Raduně na tom, aby převod Vršovského majetku ze státu na Raduň provedli zástupci Vršovic, vlastní převedení darovací smlouvou z obce na obec pak provedou obce společně, to by měla být již méně náročná část převodu. Protože Vršovice nemají uvolněného pracovníka, který by tuto náročnou část převodu připravoval, obce se opět nedohodly a otázka zůstala nevyřešena.
Tento stav měl značný vliv na to, že nebylo možno uzavřít nějakou dlouhodobou smlouvu o provozování zařízení, která slouží oběma obcím, protože nebyl vyřešen základní problém, problém vlastnictví. Na taková zařízení (hřbitov se smuteční síní, ordinace, skládka, z perspektivních pak čistička a plynofikace) byly proto uzavírány víceméně krátkodobé dohody, nebo byly problémy řešeny jednorázově. Snad je to důsledek toho, že obě zastupitelstva mají snahu pro svou obec získat maximum a ve sporných případech se pak nedaří najít kompromis. Nezbývá než konstatovat, že vzájemná fyzická propojenost obcí má na vzájemné vztahy spíše negativní dopad a spojení obou obcí by řadu problémů vyřešilo, jak dokázaly roky společné správy obou obcí.

Školka, škola

V roce 1993 byly ve škole ověřovány nové osnovy, byly vydány nové učebnice. Reakce samotných učitelů byly smíšené, grafická úprava učebnic se líbila, k obsahu již byly výhrady. Dopad na úroveň znalostí žáků ukáže až budoucnost. Nadále trvá stav, kdy se na provozu školy podílejí obce podle počtu žáků. Je to věc daná zákonem, ke zpoždění dochází spíše z důvodu platební neschopnosti některé z obcí. To je však problém spíše zřizovatele ZŠ, tedy obce Raduň.

Procentní složení žáků v tomto roce je následné: Raduň – 32%, Chvalíkovice - 28%, Podvihov a Komárovské Chaloupky (část Opavy) – 18%, Vršovice – 12%, Kylešovice (část Opavy) – 10%. Nepoměrný je vysoký počet dětí z Chvalíkovic. (Poměr počtu obyvatel Ra:Chv:Vr je zhruba 9:6:4). Překvapivý je i vysoký počet žáků z Kylešovic. Jedná se jednak o žáky, pro které rodiče z důvodu zdravotních a psychických hledali klidnější školu, a pak i o děti učitelů z Kylešovic. Celkově je ve škole 310 žáků, 140 na nižším stupni (třída 1. - 4.), na vyšším 170 (třída 5. – 9.).

Učitelů je nyní ve škole 20, převážně dojíždějících, učitelky z Vršovic jsme již představili v minulém ročníku kroniky.

Na provozu školky k žádným podstatným změnám nedošlo.

Hospodářská a stavební činnost

Hospodaření obce s finančními prostředky v roce 1993 

Pokračovala stavební činnost v oblasti individuální výstavby rodinných domů. Níže je uveden přehled rozestavěných novostaveb v obci. V tomto období se stále ještě stavělo do určité míry svépomocí a stavby proto trvaly déle, než je zvykem v současné době (2007).

Politické strany a spolky

Nejaktivněji se v obci tradičně projevili hasiči. Opět organizovali už zavedené akce jako Hasičský bál v plesové sezóně, pochování basy na konci Masopustu, a na výročí osvobození opět připravili a zajišťovali v celém rozsahu „Vatru“. Posezení u velkého ohně se stává tradicí pro malé i velké z obou obcí, protože v Raduni se podobná akce nekoná, ani se o ní neuvažuje. Je z toho vidět provázanost obcí v oblasti společenského života. Zdravý patriotismus zde sice existuje, ale nepřerůstá nad rozumnou mez a obce se nesnaží navzájem soutěžit v pořádání stejných akcí, spíše se v tomto směru doplňují, což je dobře. Samotní občané se nad místem konání akcí nijak nepozastavují, je to dáno i tím, že téměř polovina občanů Raduně pochází, nebo má předky ve Vršovicích a pomalu se začíná uplatňovat i zpětná migrace.

Květen – sběr šrotu, celkově nasbírané množství - 4.460 kg. Zástupci místní jednotky se zúčastnili na oslavě 100 let trvání sboru v Komárově.

Zajímavá je bezprostřední reakce kronikáře hasičů na rozdělení Československa na dvě samostatné republiky: „Od 1.1.1993 se přičiněním Vl. Mečiara a Václava Klause rozpadla Československá federativní republika na Českou republiku a Slovenskou republiku s presidentem Václavem Havlem a Michalem Kováčem. Tímto aktem byla zničena práce TGM a dr. Eduarda Beneše pro jednotný stát Čechů a Slováků po rozpadu Rakousko – Uherské říše v roce 1918.“ Tento názor nebyl nijak osamocený, rozdělení republiky jako zbytečné a nepochopitelné vnímalo hodně občanů obou národů.

Ostatní spolky a politické strany

Jednou z mála samostatných organizací (v rámci obcí Vršovice a Raduň) je Český červený kříž. Činnost této organizace se neprojevuje tolik navenek jako činnost hasičů, ale je svým způsobem velice záslužná, akce jsou spíše osobního charakteru. Pokusím se přiblížit jeho činnost podrobnějším rozepsáním činnosti v tomto roce.

6.3. – Okresní konference ČČK

20.4. – Školení sociálních referentů a dobrovolných pečovatelek ( registrována Vlasta Illíková)

1.9. – Výzva ekonomky Sylvie Nevřelové k inventurám, změny ústředních orgánů:

• bývalý Český ústřední výbor – Úřad Českého červeného kříže
• bývalý Okresní výbor v Opavě – Oblastní spolek Červeného kříže
• bývalá Základní organizace … – Místní spolek Českého červeného kříže.

6.9. – Pozvánka na Valné shromáždění „Oblastního spolku …-„ 28.9.. Zúčastnila se paní Gibesová. Kromě jiného byla předána nová organizační struktura ČČK. Ocenění – zlatou a stříbrnou plaketu dostanou Marie Holušová, Vlasta Illíková a Drahomíra Lexová.

16.11. – Členská schůze - Valná hromada ČČK Vršovice, přítomno 13 členů a 5 hostů. (počet členů MS ČČK 66, z toho důchodců 33.) Program: Zahájení, kulturní vložka dětí z MŠ, zpráva o činnosti v roce 1993, zpráva pokladní a návrh rozpočtu na rok 94, zpráva revizní, plán činnosti na rok 94. Volba předsednictva a revizorů, zhodnocení místní organizace okresními zástupci, návrh spolupráce a představy místního lékaře Dr. Slaného, který ordinuje v nově zřízené ambulanci v Raduni, zhodnocení práce zástupcem obce panem Gřeškem (místostarostou), diskuze, malé pohoštění a závěr.

Zpráva o činnosti v roce 93: Zkontrolovaly a doplnily se stanice první pomoci materiálem, podle potřeby byl zajišťován zdravotnický dozor na tenisových turnajích ZŠ v Raduni (pozn. kronikáře – jedná se o stolní tenis, krajské turnaje mládeže v tělocvičně ZŠ Raduň, organizované místním oddílem stolního tenisu), pokračování ve zdravotní hře v MŠ „Když Alenka stůně“, v jarních a podzimních měsících byl prováděn úklid před domy a na veřejných prostranstvích, byly získány 2 nové členky.

Vypracovány hlavní směry činnosti pro rok 1994: Proškolení v poskytování první pomoci, lékařská přednáška na téma – nemoci oběhového systému, zajištění zdravotnického dozoru na závodech a tenisových turnajích, prohlubování znalostí a praktických ukázek formou hry v mateřské školce – „Když Alenka stůně…“, prodej losů ČČK, nábor dárců krve, úklid před dvory a na veřejném prostranství, valná hromada MS ČČK obohacena výstavkou a kulturním programem.

3.11. – Podepsán inventární zápis. Hotovost na pokladně 2.484,35 Kč, zdravotnického materiálu bylo za 2.077,- Kč. Podepsán dosavadní předsedkyní - ředitelkou MŠ – paní Gibesovou.

3.12. – Výborová schůze. Na schůzi bylo poděkováno a předán dárek za dlouholetou funkci předsedkyně paní Marii Gibesové. Volba nového výboru, složení výboru po této schůzi je uvedeno níže v hlášení pro okresní orgán.

5.12. – Výkaz o činnosti MS ČČK.
Členstvo: 66 členů, počet návštěv starých občanů – 5.
Složení výboru: předseda - Rybářová Pavlína, jednatel – Illíková Vlasta, pokladník – Víchová (roz. Hynarová) Jarmila, hospodář – Pavlíková Elfrída, soc. referent – Šrámová Marie, kult. referent – Gibesová Marie, revizor – Gřešková Alena, Věntusová Jiřina.

15.12. – OS ČČK v Opavě pořádá předvánoční posezení s pohoštěním a kulturním programem pro staré a osamělé občany. Zúčastnily se Jiřina Věntusová a Vlasta Illíková.

Přestože tento rok nepatřil podle vyjádření členky výboru paní Vlasty Illíkové mezi roky s bohatou činností, je z výše uvedeného jasné, že spolek byl pečlivě veden a veškeré aktivity jsou zdokumentovány. Rok byl zásadním zlomem v tom duchu, že nadřízené orgány již neřídily místní jednoty direktivně, ale pouze metodicky. Změnilo se i výkaznictví, v některém z dalších ročníků se alespoň statisticky vrátíme k době, kdy byly organizace řízeny a kdy i činnost místní jednoty byla bohatší.

V tomto roce nebyla vykázána ekonomika v průběhu roku, ale z roku předchozího můžeme soudit, že rozpočet se mohl pohybovat mezi 1.500 – 2.000,- Kč. Hlavním zdrojem příjmu byly vždy členské příspěvky a zejména prodej losů ČČK. (V roce 92 za losy 1.000,- Kč).

Občané, statistiky

Registr obyvatel:

Ze statistiky je zřejmé, že došlo ke znatelnému poklesu počtu obyvatel, a to o zhruba 4%. Podílí se na tom jak rozdíly v narození a úmrtí, tak rozdílky v odstěhovaných a přistěhovaných. Je zřejmé, že k nárůstu může dojít jedině po uvolnění pozemků pro novou zástavbu. Samotná pozice obce je pro zájemce o výstavbu na venkově velice lákavá.

Narození:

15.2. – Věntusová Klára, č.p. 26, dcera Lady (1972) a Radima Věntuse (1972), syna Miroslavy, roz. Breksové, dcery Adély a Rudolfa Breksy z Vršovic, a Milana Věntuse, syna Jiřiny (1925) a Josefa Věntusových z Vršovic č. 26.

4.10. – Pavlík Jan, č.p. 100, syn Pavlíny (1973) a Jana Pavlíka (1973), syna Elfrídy (1942) a Jana Pavlíka (1933), řezníka, ředitele jatek a dlouholetého předsedy společného MNV, syna Marie Pavlíkové (1906), dlouholeté řeznice z Vršovic č. 100, která v tomto roce dovršila věku 87 let.

5.11. – Sonnek Tomáš, č.p. 74, syn Alice (1968), roz. Říčné, dcery Alice (1946) a MUDr. Milana Říčného (1940), dětského lékaře a primáře nemocnice ve Vítkově, syna JUDr. Josefa Říčného z Vršovic č. 74, otec Karel (1965), syn Karla Sonnka (1936), státního zaměstnance z Vršovic č. 43.

Zemřelí:

20.1. - Moravec Vladimír, č.p. 81, syn Roberta a Albíny, nar. 17.10.1921 (71 let), manžel Vlasty (1925), roz. Rychlé, Vršovice č. 86, otec synů Vladimíra (1949) a Karla (1951) a dcery Dagmary (1959), prov. Štenclové (Raduň).

26.2. - Moša František, č.p. 46, syn Františka a Emilie Mošových, Vršovice 41, nar. 26.3.1934, (nedožitých 59 let), manžel Růženy (1936), roz. Mainušové, Vršovice 57, otec dcery Marie (1958), provdané Hodkovicové, Vršovice 48, syna Zdeňka (1960) a syna Milana (1969).

27.3. - Mainušová Ludmila, č.p. 73, dcera Raimunda a Hedviky Holušových z Vršovic, nar. 10.8.1919, (73 let), manželka Richarda (1919), matka Marie (1940), prov. Kukelkové a syna Jana (1943), zemřelého ve školním věku.

28.4. - Rychlá Žofie, č.p. 50, dcera Antonína a Žofie Filípkových z Vršovic č. 36, nar. 26.1.1916, (77 let), manželka Eduarda (1912), Vršovice č. 2, matka syna Eduarda (1941), zemřelého tragicky v 18-ti letech, dcery Bronislavy (1943) a syna Vlastimila (1949), Vršovice č. 2.

16.7. - Lichovník Jaroslav, č.p. 30, syn Josefa a Ludviky Lichovníkových, Vršovice 30, nar. 27.4.1929, (64 let), manžel Emilie, roz. Mošové, Vršovice č. 41, otec dcery Marie (1950), prov. Pavelkové, Vršovice č. 30 a synů Jaroslava (1951) a Miroslava (1957), Vršovice č. 107.

9.11. - Mošová Emilie, č.p. 3, dcera Jana a Antonie Holušových, nar. 7.2.1910, (84 let), manželka Františka Moše (1896), matka synů Emila (mimo obec a evidenci), Maxmiliána (1936), Jindřicha (1938), Jaroslava (1939), a dcery Emilie (1944).

15.11. - Láryš Ferdinand, č.p. 5, syn Ferdinanda a Karoliny, nar. 9.12.1913, (nedožitých 80 let), svobodný, bezdětný.

20.12. - Rychlý Eduard, č.p. 50 (původně „výměnek“ statku č.p. 2), syn Arnošta a Anežky, Vršovice č. 2, nar. 14.9.1912, (81 let), manžel Žofie, rozené Filípkové, Vršovice č. 36, otec syna Eduarda (1941), zemřelého tragicky v 18-ti letech, dcery Bronislavy (1943) a syna Vlastimila (1949), Vršovice č. 2.

Nejstarší občané k 31.12.1993:

Ze statistiky nejstarších občanů je zřejmé, že stále trvá trend, kdy jednoznačně převládají starší ženy nad muži. Mezi deseti nejstaršími je pouze jeden muž (tedy 10%).

Statistika občanů od 70 let výše (24 občanů) ukazuje již větší zastoupení mužů. Mužů je 7 (29%), žen 17 (71%). Protože celkově je počet mužů a žen v obci vyrovnaný, je zřejmé, že muži budou převládat v mladších ročnících.

Během roku nezemřel nikdo z 10 nejstarších na začátku roku, zemřelá Mošová Emilie (7.2.1910), č.p. 3, byla o měsíc mladší než Martínková Božena (10.1.1910).

Příroda a životní prostředí

Co se týče přírody a počasí, patřil rok 1993 k rokům suchým. Vzhledem k tomu, že ani rok 1992 nebyl o mnoho lepší, důsledky se nasčítaly a na přírodě to bylo znát. Na zahrádkách si lidé pomohli zaléváním, ale na polích se projevila nižší úroda a největší dopad se projevil v lesích, kde oslabené stromy podléhaly snadno škůdcům, pro které navíc suché a teplé počasí bylo ideální pro další rozmnožování. Jednalo se hlavně o kůrovce, jehož výskyt byl kalamitní.

Čistota ovzduší v samotné obci je značně narušena zejména v zimním období topením méněhodnotnými palivy, hlavním zdrojem nezdravých zplodin je spalování hnědého uhlí a černouhelných kalů. Bohužel jednání o plynofikaci nevyznělo optimisticky a pro dalších zhruba 10 let se podle vyjádření dodavatele nedá s plynofikací počítat. (V této době plynofikaci financoval ještě dodavatel – plynárenský podnik, který si pořadí určoval podle ekonomických rozvah na základě předpokládaných nákladů a předpokládaného odběru plynu. Teprve později si obce za přispění Fondu životního prostředí financovaly tyto akce samy a stanovisko dodavatele bylo pouze podpůrné.)

Otázka čistoty vod, která se týká obou sousedících obcí, rovněž nevyznívá optimisticky. Jak již bylo zmíněno v roce 1992, realizace společné mechanické čistírny pro obě obce v prostorách u raduňských rybníků, jejíž projekt byl zpracován ještě v době společného MNV, byla opuštěna z důvodu velkých investičních i provozních nákladů. Navíc vztahy obcí v tomto směru dostaly trhlinu, zastupitelstvo Raduně dalo na vědomí, že splaškové vody z Vršovic zatěžují jak raduňskou kanalizaci, tak znečišťují potok Raduňka a vyslovili požadavek, aby se obec Vršovice pokusila tento problém řešit. Postupně však vlna patriotismu opadla a obce začaly hledat společné řešení. Z iniciativy zástupce starosty v Raduni ing. Sládečka byly sbírány informace o kořenových čističkách, jejichž realizace je podstatně levnější a provozní náklady jsou minimální. Ing. Sládeček se účastnil exkurze do místa realizace takové čističky a situace vypadala poměrně nadějně. Problém je v tom, že v České republice byla taková čistička realizována pouze pro malé obce do 400 obyvatel a není tedy zkušenost s větším dílem, které by odpovídalo potřebám obou obcí, tedy zhruba pro perspektivně 1.500 – 2.000 obyvatel. Pracovníci Odboru životního prostředí OkÚ nedávají takové realizaci šanci a argumenty o zvětšení kapacity zpracováním projektu na požadovaný počet na ně neplatily. Otázka zatím není kritická, protože malé obce k realizacím čističek nejsou nuceny, jednotlivé obce jsou formou státních dotací řešeny od velkých obcí k malým, tak že než dojde řada na obce našich velikostí, bude to ještě pár let trvat. Taky není jisté, jaká koncepce dostane přednost, obce jsou sice samostatné a mohou se do takových akcí pustit na vlastní pěst, ale vzhledem k tomu, že je to většinou nad možnosti jejich rozpočtů, jsou odkázány na státní příspěvek – dotaci. Dotační politika podléhá změnám, a je otázka, zda se dá přednost řešení jednotlivých obcí, nebo velkým projektům, které budou řešit několik obcí najednou.

Pevný domovní odpad byl až doposud řešen pouze odvozem popelnic, který zajišťují Technické služby Opava. Vzhledem k tomu, že je stále více odpadu z plastů, které se dají znovu průmyslově zpracovat, byly pořízeny kontejnery na plasty a sklo. Plasty pravidelně odebírají rovněž TS Opava, odvoz skla se musí zajišťovat přes sběrné suroviny bez předem pevného termínu, podle potřeby. Jsou s tím mnohdy problémy, protože firma nezareaguje vždy pohotově a dochází k odkládání skla mimo kontejnery, což ke vzhledu obce nepřispívá.

Konkrétní akce v souvislosti s ŽP.

28.3.1993 – OkÚ, Opatřil, žádost o písemné vyjádření obce pro Přírodní park Moravice.

Přírodní park Moravice má v tomto konceptu zahrnuté i údolí Raduňky a potoků, které se vlévají do strouhy v Kylešovicích, týká se proto prakticky celých katastrů obcí Vršovice a Raduň. Nese to sebou jednak určité výhody v rámci ochrany přírody, zároveň však řadu omezení v hospodářské činnosti, kdy je nutno respektovat určitá omezení, související s existencí přírodního parku.

22.11.1993 – OkÚ, Törk, žádost o vyjádření ke konceptu vyhlášky k Přírodnímu parku Moravice.

10.12.1993 – Jednání na OkÚ – ÚSES „Raduňsko“
(Územní systém ekologické stability). Projednány biokoridory na území obcí Raduň a Vršovice. Jedná se zejména o vodní toky, i drobné. Je snaha zachovat jejich tok bez zatrubňování a úprav břehů, které by bránily migraci živočichů žijících na březích vodních toků. Je to problém zejména v obcích, kde je na regulaci vodních toků velký tlak z důvodu rozšiřování komunikací a chodníků. Z provozního hlediska pro obce tedy spíše omezení, z dlouhodobého ekologického hlediska však pochopitelné.

Různé

Mezi problémy, kterými se musí obecní zastupitelstvo opakovaně zabývat, patří doprava do Opavy. Neustále se ve spolupráci s obcemi Raduň a Chvalíkovice hledá optimální řešení, které jednak zajistí potřeby dojezdu do zaměstnání a do škol, a které bude pro obce finančně únosné. Z hlediska rozpočtu obcí se rozhodně nejedná o zanedbatelné částky a jednání s dopravcem, kterého se pravidelně účastní většinou starostové obcí, jsou velice náročná. Ne všem se dá vyhovět a po každé úpravě jízdních řádů v duchu nových dohod je část občanů spokojena a část zklamaná. Snaha zastupitelstev je, aby ta druhá část byla co nejmenší.

Posvícení patří mezi svátky, které mají v obou obcích svou tradici. Přestože současný stav oslav Posvícení má kromě slavnostní mše spíše světský charakter, stále vazba na kostel zůstala a občané obou obcí tento svátek prožívají stejně. Propojení obou obcí do jedné farnosti se projevilo už při přípravě stavby fary, kdy pozemek věnovala paní hraběnka, a obce stavbu financovaly a ta pak zůstala v jejich společném majetku. Spolky se účastnily slavnostních průvodů, jako byly poutě do Hrabyně, průvody obcí při oslavě Božího těla. Prestižní záležitostí bylo zejména hlídání Božího hrobu v kostele o Velikonocích, které střídavě prováděli hasiči obou obcí a žárlivě si kontrolovali, aby doba hlídání druhé strany nebyla delší. Postupně pod tlakem totalitního režimu náboženský život obcí upadal a řada obřadů už patří minulosti. Zpustly kostely i kapličky v soukromém i církevním vlastnictví. Obnova náboženského života běží proto po obou liniích, jednak se obnovují sakrální stavby a je snaha o postupný návrat k bohatějšímu náboženskému životu. To se projevilo i letos, kdy po delší době bylo na termín posvícení připraveno První svaté přijímání školních dětí z farnosti. Slavnostního aktu se zúčastnilo 25 dětí. Slavnostní ráz posvícení byl ještě zdůrazněn školní akademíí, kde děti všech ročníků předvedly rodičům, prarodičům i svým spolužákům výsledky svého snažení v dramatické a hudební oblasti.

Vztahy mezi obcemi a duchovním pastýřem, kterým je v současnosti páter Jan Suchý, nejsou nejlepší, zejména se to týká vztahů s Raduní. Kostel je památkově chráněný a úpravy exteriéru i interiéru podléhají schvalování památkářů. Protože v současné době se změnila forma liturgie v tom smyslu, že mše je sloužena čelem k věřícím, nikoliv k oltáři, mění se interiéry kostelů, před oltář bývá umístěn obětní stůl, u kterého kněz mši slouží. Protože v Raduni byl prostor oltáře a hlavní lodě oddělen umělecky provedenou mříží, u které bylo podáváno Svaté přijímání, musel být prostor pro obětní stůl získán jejím odstraněním. Protože mříž byla řemeslně velmi dokonalá a byla sladěna s ostatními prvky kostela, zejména s provedením oltáře i bočních kůrů, trvali památkáři na jejím ponechání v kostele v maximálně možné délce podél zdi kolem oltáře, případně i na jiných místech kostela. V tomto duchu mělo vyznít jejich oficiální stanovisko, které by posunutí mříže umožnilo. Pan farář však mříž rozmístil podle amatérsky zpracovaného projektu, zbytek odstěhoval na faru a rozmístil nový sakrální nábytek, aniž na rozhodnutí památkářů čekal. Nechal si totiž nové vybavení vyrobit bez ohledu na stanovisko památkářů a z jeho pohledu mu nyní už nic jiného nezbývalo. Na to zareagoval OÚ Raduň upozorněním památkářů na nepovolenou změnu a rozpoutala se tak zvaná „mřížková válka“. Zastupitelstvo Raduně bylo osočeno při kázání, a vzhledem k tomu, že se blíží volby v roce 1994, byli farníci vyzváni, aby si rozmysleli, koho budou v příštím roce volit. Nakonec se řešení ve spolupráci s památkáři našlo, část mříží zůstala v kostele, jak památkáři požadovali, část je uskladněna na bočním (panském) kůru v kostele a na faře.

Fara a paní Dudková. Jak bylo podrobněji rozepsáno v roce 1991, věnovala obě zastupitelstva hodně energie a času řešení problémů kolem fary a nájemkyně. Tyto problémy se táhly i rokem 1992 a rokem letošním. V listopadu se situace konečně vyřešila, paní Dudková se přestěhovala ke své dceři do Komárova. Vyklizení fary po jejím několikaletém pobytu si vyžádalo odvoz několika vleček slušně řečeno všeho možného materiálu, který byl uložen zejména na půdě fary. Pro jejího zetě a vnuka to byla práce na mnoho dní. Fara zůstala prázdná, zatím ze strany současného vlastníka – farnosti raduňsko-vršovské není žádná představa o jejím dalším využití. Vzhledem k nedostatku kněží i k poměrně nízké návštěvnosti kostela místními farníky není pravděpodobné, že by fara byla obsazena knězem. Pravděpodobně bude využita spíše nějakou společenskou organizací, která má ke kostelu vztah.

Družba s německým městečkem Kelbra.

V roce 93 byla snaha zorganizovat zájezd 6. třídy gymnázia v Kelbře do Raduně. Jednalo se o třídu manželky předsedy spolku pro zahraniční družbu v Kelbře – Iris Benkensteinové. Bohužel v Německu mohou za hranice organizovaně vyjet třídy od 7. třídy výše, takže z výletu sešlo. Pro udržení dobrých kontaktů navrhla německá strana návštěvu menší delegace u příležitosti raduňského posvícení, dojela zakladatelka družby paní Erika Tschochner s manželem Wernerem. Při své návštěvě předali pozvání k návštěvě delegace z Raduně na září, kdy v Kelbře probíhaly oslavy 900 let od prvého zmínění Kelbry. Oslav se účastnila i silná delegace z Bad Salzdetfurth, z městečka, které udržovalo s Kelbrou vztahy ještě v době rozděleného Německa. Hasiči z Badu prakticky celou oslavu organizovali. Oslava byla několikadenní, s bohatým programem pro hosty z Badu i z Raduně. Hosté bydleli po dvojicích i jednotlivě přímo v rodinách hostitelů, což umožnilo navázání osobních kontaktů, pro některé, zejména pro děti, které nebyly jazykově připravené, to však bylo dost stresující.

Návštěva v Kelbře byla největší akcí ze strany našich obcí. Do Kelbry vyjel autobus dospělých i mládeže. Statisticky vyjádřeno: 9 pedagogických pracovníků, 14 školních dětí z raduňské ZŠ, 6 dětí z Opavy, ze školy, kde je ředitelem Miroslav Dumbrovský, skupina 6 dospělých, kteří byli hostiteli při návštěvě z Kelbry v Raduni v roce 1992 a skupinka nových sympatizantů, kterých bylo 7. Celkem tedy 41 lidí + řidič. Seznam účastníků se během prázdnin neustále vyvíjel, hostitelé dostávali nová upřesnění a vzhledem k tomu, že v Kelbře byli i hosté z Badu, muselo to být pro organizátory velmi náročné.

Návštěva Kelbry byla ze strany našich obcí a školy velice reprezentativní. Ze školských pracovníků se účastnil ředitel školy Dr. Leoš Tesárek s manželkou Ivanou, zakladatel družby, bývalý raduňský dlouholetý skupinový vedoucí Pionýrské organizace a současný ředitel ZŠ Praskova v Opavě Miroslav Dumbrovský s manželkou Libuší, zástupkyně ředitele Věra Gebauerová, Jaroslav Ignác (výborná znalost německého jazyka), bývalý učitel tělocviku Raduni, nyní ředitel ZŠ v Opavě a učitelé Jana Mainušová s dcerou (Vršovice) a Hulová Marie s dcerou.

Zastupitelstvo Raduně reprezentoval starosta Ing. Karel Rychlý s manželkou Květoslavou a třemi dětmi – studenty, z Vršovic se zúčastnili manželé Marie Šrámová (roz. Pavlíková) s manželem Richardem. Školní děti byly ze všech spádových obcí, z Vršovic se zúčastnil Jiří Holuša (1982, č.p. 113) a Žaneta Filípková (1980, č.p. 36), která se trvale zapsala do paměti účastníků (historka později).

Jeli jsme českým autobusem, odjezd byl už ve čtvrtek 2.9. ve 22 hodin, v pátek dopoledne jsme si udělali přestávku k prohlídce města Bamberg, do Kelbry se přijelo kolem 18. hodiny. Proběhlo rozdělení do rodin a zástupci školy a obcí se účastnili společného večera s hostiteli a hosty z Bad Salzdetfurth.

Program v Kelbře byl bohatý, oficielní program v německé i české verzi je zařazen do obrazových příloh kroniky. Obdrželi jsme jej předem, tak že účastníci zájezdu jej měli v české podobě k dispozici. V rámci programu jsme dokonce vystoupili jako netrénovaný soubor na náměstí, kde jsme sborově zazpívali písničku „V dáli, za horama, stojí chajda malá …“. Písničku si oblíbili hosté z Kelbry v předchozím roce při návštěvě u nás a sami si ji vyžádali. V pondělí byl pro českou skupinu připraven zájezd do bývalého Západního Německa, průvodcem byl nadšený ekolog Dieter Bauer. Navštívili jsme Wernigerode a Goslar. Domů se odjíždělo v pondělí v noci, přestávku jsme si udělali v Berlíně, návrat domů byl až v úterý 7.9. kolem 23. hodiny.

Na závěr historka s Žanetou. Miroslav Dumbrovský byl znám svým naprostým klidem při prázdninových akcích se školními dětmi. Spoléhal na svůj přirozený respekt u školních dětí a na jejich opatrnost až strach v cizím prostředí. Proto dokázal rozpustit skupinu dětí k prohlídce nějakého menšího městečka a klidně si zajít na kávu. V domluvenou dobu byli opět všichni pohromadě na určeném místě. Tak to fungovalo vždy, až na výjimku s Žanetou. Při návratu z výletu jsme se stavovali v supermarketu (tehdy ještě u nás neznámý pojem) a dostali jsme půl hodiny na nákupy a prohlídku. Sraz v 16:30 u autobusu. Sešli jsme se až na Žanetu. Nejdříve byli vysláni rychlí poslové, ale „nenašli“. Když se neobjevila ani do půl hodiny po stanovené době, šel ji řed. Dumbrovský vyvolat rozhlasem, pochopitelně česky, což musel být pro místní docela zážitek. Na základě toho se Žaneta konečně objevila, ale nikoliv uplakaná nebo vystrašená, jak jsme všichni očekávali, ale naprosto klidná. Na otázku, kdy jsme měli sraz, odpověděla klidně „v 16:30“ a na další cílenou otázku, kolik je hodin, odpověděla v klidu „čtvrt na šest“ a šla si sednout na své místo. Se skupinou českých dětí a s řed. Dumbrovským jsem absolvoval řadu zájezdů a hodně jsem se dověděl z vyprávění jeho bývalých žáků. Musel to být pro něj velmi nečekaný zážitek a byl tak překvapen, že v podstatě k nějakému napomenutí nebo postihu vůbec nedošlo.